25 let konání chovatelských táborů pro děti

Ani se to nechce věřit, ale tolik let už uběhlo od doby, kdy se zrodil nápad uskutečnit tábor pro mladé chovatele. Respektive 26, protože po uskutečnění 1.ročníku došlo k jednoroční přestávce.Stalo se tak v organizaci ČSCH Karlín-Praha 8, která byla zaměřena na odbornosti chovu koček a psů a ochrany zvířat. Řešila tehdy zásadní otázku, kam směřovat svoji činnost a jedním z prvních nápadů bylo uspořádání letní prázdninové akce pro mladé chovatele a dále uspořádání výstavy koček mladých chovatelů. První tábor proběhl spíše jako rekreace rodičů s dětmi a jejich zvířaty v délce jednoho týdne a uskutečnil se v roce 1982 v Autokempinku Plešivec v Berouně. Jeho organizace se úspěšně zhostil tehdejší člen organizace pan Jan Hauer z Libně v Praze 8. Přišel ale na to, že to není jen tak, což způsobilo, že příští rok se tábor z nedostatku potřebného času na přípravu už neuskutečnil. A tak nezbylo nic jiného, než že jsem se pro další léta musel jeho organizace ujmou já sám.
Ještě 4 roky probíhal tábor více méně stejným způsobem. Až v roce 1988 z důvodu stále narůstajícího zájmu se uskutečnil poprvé tábor v rozsahu 2 týdnů a to pod stany. Poprvé se jej už nezúčastnili rodiče, ale jednalo se o klasický dětský tábor. Jeho uskutečnění pak mělo dalekosáhlé a trvalé „následky“. Jako jednoho z vedoucích jsme poprvé angažovali Karla Kraje z Čelákovic, který vnesl do programu táborů na dlouhá léta nového ducha. Byl nezastupitelným tvůrcem táborových her, které se na našem táboře drží dodnes. Bez Klondajku, Urkanů nebo Trifidů by tábor nebyl táborem. A protože vedle toho je i dobrým kytaristou a zpěvákem trampských písní, léta mne (hlavního vedoucího) zastupoval a sehrál důležitou roli při pořádání všech následujících táborů až do roku 2000, kdy narození první vnučky znamenalo přehodnocení jeho osobních priorit. Od roku 1989 jsme tábor začali pořádat jako 3 týdenní s jedinou výjimkou v roce 2002, kdy se konal pouze 2 týdny a to v turistické chatě Kyjovana v Krásné Lípě – Kyjově. 
Tábory se až do roku 2005 v zásadě konaly vždy na jiném místě, aby děti i vedoucí měli možnost poznat krásy naší republiky. Jedině v počátcích  se uskutečnily za sebou dva tábory v Autokempinku v Terezíně. Teprve od roku 2006, kdy jsme navázali kontakt s provozovatelem rekreačního areálu v Zátiší v Rumburku a stali se jejich osobními přáteli, rozhodli jsme se konat další tábory na stejném místě. Svoji roli však sehrála i skutečnost, že je stále složitější se uvolňovat jako vedoucí na tyto tábory, jelikož zaměstnavatelé pro tuto naši činnost nemají velké pochopení a příprava tábora v novém prostředí je značně časově náročnější.
Je třeba zdůraznit, že zvláštností našeho tábora je od počátku skutečnost, že táborníci mohou mít s sebou na táboře i doma chovaná zvířata. Takže se souhlasem rodičů se vedle koček na táborech objevují převážně psi, různí drobní hlodavci včetně králíků, nějaký papoušek, had, ba i pavouk sklípkan. V programu tábora jsou vždy besedy a přednášky o chovu koček a dalších zvířat, návštěvy u chovatelů nebo návštěvy chovatelů na táboře spolu s jejich zvířaty. Svoje nezastupitelné místo má i táborová hra Kocouři, při níž táborníci po celý průběh tábora skládají jednotlivé zkoušky (celkem je jich 16 a jednou z nich je samozřejmě Chovatel), které se mohou přirovnat ke klasickým Bobříkům nebo Třem orlím perům.
Přínosem celé  mnohaleté éry tábora  je skutečnost, že se z táborníků stali mnozí organizovanými chovateli (pokud jimi už nebyli) a rovněž aktivními účastníky Soutěže chovatelské dovednosti mládeže, pořádané Ústřední komisí pro práci s mládeží ČSCH. A ti nejlepší se vypracovali přes praktikanty až na dnešní táborové vedoucí.
Mezi účastníky byla jako první zahraniční dívenka ze Slovenska, pak následovaly tři děti z Iráku, z nichž jeden nám na táboře působil i jako vedoucí. Při posledním ročníku jsme si vyzkoušeli i vedoucí z Ruska, takže jsme si mohli zopakovat i skoro zapomenutou ruštinu. Překvapením ale pro nás bylo, že jeden táborník se ruštinu učí i ve škole, takže žádná jazyková bariéra se nekonala. Výhled na příští rok je ten, že by mezi táborníky mohly být i děti z Ruska a Německa, kde se už o našich táborech taky dozvěděli a mají o ně předběžně zájem.
Dnes už těžko lze spočítat, kolik asi dětí se tábora celkem za ta léta zúčastnilo, nicméně je možné to odhadnout tak na 1700. Nejméně bylo kolem deseti a nejvíce přes 100, vždy to záleželo na silných ročnících a generačních zlomech, kterých jsme za ta léta zažili několik.
Bylo by ale nesprávné se nezmínit o skutečnosti, že v posledních letech pořádání tábora podporuje svým finančním příspěvkem i Předsednictvo sdružení chovatelů koček v ČSCH. Díky tomu lze zabezpečit v programu i takové akce, na které by jednoduše nebyly peníze. To se týká i občasného úspěchu při získání sponzora, který buď přispěje finančně, nebo nějakými naturálními formami (potraviny, doprava, upomínkové předměty adal.) Všechno se počítá a jsme každému sponzorovi neskonale za pomoc vděčni a doufáme, že budou i v budoucnosti. Ale těmi největšími sponzory byli a stále jsou všichni táboroví vedoucí, kteří na táborech působí naprosto nezištně bez nároku na odměnu a v době své osobní dovolené.
Na závěr je nutno ještě dodat, že vedle uváděných letních táborů pořádá naše organizace i zimní (vánoční) tábory, kterých se uskutečnilo dosud celkem 15. Škoda jen, že v posledních letech bylo od konání několikrát upuštěno, protože se nesešel potřebný počet účastníků.
Asi je potřeba rovněž uvést, že na pořádání táborů se vystřídalo několik organizací ČSCH díky tomu, jak jsem postupně měnil své bydliště a v té souvislosti i členské organizace. Díky za významnou pomoc si proto zaslouží i ZO chovatelů koček Praha 8, ZO ČSCH Mělnické Vtelno a v současnosti ZO chovatelů koček Varnsdorf. V této organizaci pracujeme aktivně s dětmi, takže se těšíme i na jejich výsledky v Soutěži chovatelské dovednosti mládeže v letošním soutěžním ročníku.
Tak jsem trochu zavzpomínal na historii našich dětských táborů. I když se nemohu ubránit určité nostalgii, nebojím se, že by zašly na úbytě a zbylo jenom to vzpomínání. Vždyť co může být lepší než to, že v mých stopách jde můj syn Vlastimil jun. (Jouza), který již několik let aktivně na táborech působí jako vedoucí a další syn Václav se chystá v připravovaném letním táboře poprvé na praktikantství.
Tak nám držte palce, aby to tak platilo i nadále!

Vlastimil Jura st.

Pozn. Propozice na tábory: www.chovatelevarnsdorf.estranky.cz