CHOVATELÉ KOŽEŠINOVÝCH ZVÍŘAT

V Českém svazu chovatelů se již několik desítek let sdružují chovatelé kožešinových zvířat, především chovatelé nutrií, norků, lišek stříbrných a polárních a od roku 1982 i chovatelé činčil jihoamerických. Chov kožešinových zvířat má u nás velkou tradici; první chovy byly zakládány již ve 20. letech našeho století. Postupně se jejich chov rozšiřoval tak, že největšího rozmachu bylo dosaženo v období šedesátých až osmdesátých let, kdy byla kožešinová zvířata chována nejen v drobnochovech, ale i na státních farmách. Rentabilitu tohoto chovatelského "odvětví" ovlivňuje a podmiňuje mnoho faktorů ; především vhodná investice do ustájení, zabezpečení krmiv v přijatelné ceně , kvalitní chovná zvířata s dobrou plodností a odchovem mláďat. Velkou pozornost je třeba věnovat přípravě kožek jako hlavního produktu před jejich prodejem a v neposlední řadě i využití nutriového masa. Základem úspěšné ekonomiky chovu je samozřejmě svědomitý, zkušený, odborně zdatný a dobře informovaný chovatel. I chov kožešinových zvířat je a do budoucna stále bude odvislý od zákona nabídky a poptávky trhu. Koncem osmdesátých a počátkem devadesátých let došlo k prudkému snížení nákupních cen v důsledku celosvětového nadbytku kůží, poklesu zájmu o kožešinové výrobky a v neposlední řadě i ke zvýšení ochranářských aktivit. Pokles nákupních cen a zvýšení nákladů na produkci kožek vedl k likvidaci mnoha velmi dobře fungujících chovů, podnikových i soukromých farem. Podle svazové evidence bylo v té době v ČSCH registrováno více než 3 000 chovatelů, v roce 1997 necelých 400 chovatelů a v roce 1999 už méně než 200 chovatelů. Další rozvoj chovu kožešinových zvířat závisí na ekonomických podmínkách a možnostech chovatelů. Český svaz chovatelů a jeho Ústřední odborná komise se snaží v rámci svých kompetencí a finančních možností o podporu chovů kožešinových zvířat.