Chov kožešinových zvířat

Chov mývalů

Mýval severní, označovaný také jako "medvídek mýval", pochází ze Severní a Jižní Ameriky. Patří do řádu šelem, čeledi medvídkovitých. Mýval je robustní zvíře, dosahuje délky těla 65 cm a více, tělesná hmotnost v dospělosti je 5 - 8 kg, srst je šedě zbarvená s nápadnými světlými "brýlemi". Je to všežravec, dává však přednost masité potravě. Mýval je velice hravé, důvěřivé a krotké zvíře, dá se lehce ochočit, je čistotný, nepáchne.

Chov nutrií

Nutrie je býložravec domovem v Jižní Americe. Stavbou těla, exteriérem a velikostí stojí nutrie mezi ondatrou a bobrem - délka dospělých zvířat je 50-70 cm, ocas je dlouhý 30-40 cm., hmotnost dospělých zvířat je 5-6 kg, samci dosahují hmotnosti i 12 kg. Nutrie jsou v zajetí chovány výhradně drobnochovateli, jejich chov přináší nejen produkci kožek, ale i kvalitního masa, které se svou hodnotou a kvalitou vyrovná masu telecímu či drůbežímu. Typy nutrií: 1. standardní - typ hnědý / Brunellis /, vznikl chovem divokých nutrií v zajetí a dlouhodobým výběrem zvířat požadovaného typu a zbarvení srsti. 2. barevné - typy dominantní : černá , zlatá, bílá nutrie - typy recesivní: stříbrná, greenland, vícebarevná přeštická, černá, pastelová,safírová, perlová mutačního původu nebo byly chovateli vyšlechtěny metodou křížení různě zbarvených zvířat. Kvalita chovných nutrií v České republice patří k nejlepším na světě.

Chov činčil jihoamerických

Činčila patřila v našich podmínkách mezi nejméně rozšířené kožešinové zvíře. Teprve v posledních letech se zájem o chov činčil zvyšuje. Chová se nejen jako producent jedné z nejkvalitnějších a nejjemnějších kožešin, i když ne tak trvanlivých jako např. kožka nutriová nebo norčí, ale také individuálně jako milé a přítulné zvířátko. Činčila je velmi čilé, obratné, pohyblivé zvíře, připomínající v mnohém veverku. Není příliš plachá ani agresivní. Má nápadně velké, černé oči, nápadné jsou i ušní boltce a dlouhé hmatové chlupy /vousy/. Tyto orgány ji umožňují rychlou orientaci i za šera, ostré světlo ji ruší a leká. Biologické vlastnosti si činčila přinesla ze své pravlasti, kde se musela přizpůsobit tvrdým podmínkám tamního prostředí a podnebí. Jedná se o horské oblasti /2 500 - 4 000 m/ Jižní Ameriky se suchým klimatem, nedostatkem dešťů, kolísavou teplotou a relativní vlhkostí vzduchu mezi 40 - 60 %. K potravě slouží tráva, kořínky, suché bobule. Z těchto poznatků vycházejí také požadavky na jejich životní projevy a požadavky v zajetí. Činčila je řazena mezi hlodavce, čeleď činčilovití, která se dále dělí na tři samostatné rody - z nich rod Chinchilla se dvěma druhy /činčila dlouhoocasá a krátkoocasá/ dal základ farmářskému chovu.

Chov norků

Zoologicky je norek řazen do rodu lasicovitých, podrodu norci a druhu norek americký a norek evropský. K farmářskému chovu byl použit pouze norek severoamerický, pocházející ze severních oblastí USA a Kanady. Norci patří v celosvětovém měřítku k nejvíce chovaným kožešinovým zvířatům. Největšími producenty kožek norků jsou skandinávské státy, Dánsko, Rusko, USA a Kanada. Nejstabilnější ceny mají v posledních letech kožky standardních norků. Typy norků: 1. standardní - typ tmavého norka, z původních v přírodě odchycených norků byli postupně vyšlechtěni norci dnešního typu. 2. mutační - patří sem především podle fenotypového barevného odlišení norci řady modré / např. aleutský, platinový, ocelově modrý, modrý iris, safírový, violetový /, norci řady hnědé /např. Royal pastel, Imperial pastel, finský topas, americký topas /, norci řady béžové /např. americké palomino, švédské palomino, norek levandulový, perlový/, norci řady bílé /hedlund, albín/ atd.

Chov lišek,pesců

Chov lišek patří mezi první druhy kožešinových zvířat jak v zámoří, tak i u nás, chované farmářským způsobem. Hlavním představitelem faremních lišek je liška stříbrná a liška polární. Obě patří řádově mezi šelmy, do čeledi psovitých , druhově do dvou podrodů, které daly základ lišce obecné a lišce polární. Oba podrody mají podobné biologické vlastnosti, liší se však některými morfologickými znaky těla, strukturou a barvou srsti. Chov lišek, ale zejména pesců se vhodně kombinuje s chovem norků - tato kombinace vychází z ekonomického hlediska - momentálních požadavků trhu. Nejčastěji chovaným barevným rázem pesce je pesec modrý / typ tmavý, světlý a velmi světlý/, bílý pesec se pro náročnost na prostředí chová méně. Hlavním barevným typem lišek je liška stříbrná, tmavšího zabarvení s charakteristickou stříbřitostí pesíků a maskou hlavy, z dalších mutací pak u nás méně chované lišky platinové, perlové, červené,křížové a další.

Chov fretek

Fretka má protáhlé štíhlé tělo, malou hlavu. Zoologické zařazení fretky není jednoduché, předpokládá se, že fretka vznikla domestikací tchoře stepního, jiní považují fretku za potomka tchoře obecného - evropského. Novější polský název ji označuje jako "tchořofretka", kdy se jedná o ustálenou variantu tchoře a fretky. Po fretce zdědily tchořofretky vysokou plodnost, po tchoři výraznou pigmentaci srsti. Srst je řídká šedohnědého odstínu se žlutavou podsadou, pesíky mají černé nebo hnědočerné špičky. Dospělí samci dosahují hmotnosti až 1 800 g , délka těla je až 46 cm, délka ocásku až 18 cm. Výživa fretek je podobná jako u norků, nejsou však tak náročné, zvláště ne na živočišnou bílkovinu. Zvířata individuálně držená v bytech se spokojí i se zbytky z kuchyně. Se všemi těmito druhy kožešinových zvířat se můžete setkat na Celostátní výstavě drobného zvířectva, pořádané naší organizací každé dva roky na brněnském výstavišti. Každoročně pak na speciálních výstavách pořádaných ÚOK CHKZ nebo výstavách místních nebo okresních organizací ČSCH.