Národní plemena drůbeže - genetické zdroje

Česká slepice

Po několik století (až do poloviny století devatenáctého) to bylo jediné původní plemeno slepic (správně kura domácího) chovaných v českých zemích. V extenzivních podmínkách pastevního chovu vykazovaly sezónní nižší snášku. Byly však velmi otužilé, odolné a shánlivé. Dobře nasedaly a pečlivě se staraly o své potomstvo. Jejich zlatě kropenaté zbarvení je velmi blízké zbarvení divokému.

Přílivem nově vyšlechtěných výkonnějších kulturních plemen - jako jsou leghornky, vlašky, minorky, rodajlendky, vyandotky, plymutky a další - české slepice během druhé poloviny 19. století téměř zcela vymizely. Jejich regenerace se krátce před 1. světovou válkou ujal poštovní úředník Karel Škoda. Na Českomoravské vrchovině našel několik typických zvířat. Jeho práce byla silně omezena po dobu války. Pokračoval v ní po ukončení války, a to ve spolupráci s tajemníkem Drůbežnické jednoty Čestmírem Sedlákem. Společně plemeno obnovili hned v několika barevných rázech.

Jde o slepice lehkého nosného typu. Hmotnost kohouta činí 2,1-2,5 kg, slepice 1,8-2,2 kg. Roční snáška se pohybuje mezi 170-190 vejci na nosnici. Slepice je celkově menší. Podobá se kohoutovi až na rozdíly dané pohlavím. Ve zbarvení je pro ni typická vícenásobná černá lemová kresba.

České slepice jsou chovány i ve zdrobnělé formě. Hmotnost kohouta je zhruba 0,9 kg, slepice 0,8 kg. Snáška nosnic kolísá mezi 100-120 vejci ročně.

Chovatelé českých slepic se sdružují ve speciálním chovatelském klubu. Je to nutné především proto, že jde o jedinečné plemeno. Chovatelé zařazují chovná zvířata jen z této omezené populace. A to se neobejde bez řízené plemenitby. Ministerstvo zemědělství ČR již řadu let poskytuje
chovatelům dotace na podporu genetických zdrojů.

Česká husa

Je českým původním plemenem, jedním z nejstarších plemen nejen u nás ale i v Evropě. Po staletí trvajícím období poměrně uzavřeného chovu v klimatických podmínkách střední Evropy ve spojení s plemenářskou prací českých chovatelů vzniklo plemeno, které se podstatně liší jak exteriérovými znaky, tak užitkovými vlastnostmi od plemen ostatních. V porovnání s plemeny hus chovaných v okolních zemích je česká husa poměrně malá, vyniká však otužilostí, skromností a nenáročností na podmínky ustájení a výživy. Na rozdíl od většiny cizích plemen si zachovala i schopnost sama vysedět a odvodit housata, čímž ušetří svým chovatelům nemálo starostí. Peří českých hus se vyznačuje vysokou kvalitou. Toto plemeno je vhodné především do extenzivních podmínek drobných chovů, zejména pak tam, kde lze využít její schopnost pastvy. Celkovou produkcí masa nemůže sice z důvodu menší velikosti konkurovat větším cizím plemenům, jednoznačně je však předčí v jatečné výtěžnosti a kvalitě masa, jež je podstatně jemnější a tím i chutnější.

Chovatelé drůbeže mají velkou zásluhu na tom, že česká husa, výjimečné původní plemeno hus, nevymizela z našich drobnochovů. V tom jim svými podporami napomáhá i Ministerstvo zemědělství ČR.